Říjen 2009

Vladislav Jindřich

30. října 2009 v 17:43 Moravská markrabata od roku 1182-1423
Vladislav Jindřich (asi 1160/1165 - 12. srpna 1222, Znojmo) byl český kníže v roce 1197 a markrabě moravský (1192-1194 a 1197-1222), druhorozený syn Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské.



Mládí

Vladislav Jindřich prožil své mládí v době rozepří uvnitř přemyslovského rodu. Poprvé se připomíná ve svědečné řadě knížecího privilegia v roce 1187. V roce 1191 se účastnil povstání svého staršího bratra Přemysla proti knížeti Václavovi II.. Skutečným režisérem událostí byl ve skutečnosti pražský biskup Jindřich Břetislav, který roku 1192 zajistil u římského císaře, aby Vladislav Jindřich obdržel do správy Moravu, kdežto jeho starší bratr Přemysl vrchní knížecí vládu v Čechách. V roce 1192 Vladislav Jindřich pobýval ve Frankfurtu nad Mohanem již jako moravský markrabě. Kontroloval však zřejmě jen Znojemské a možná i Brněnské údělné knížectví. O rok později se ocitl kníže Přemysl v potížích, ve kterých mu ale jeho bratr patrně nijak nepomohl. Po odchodu Přemysla do vyhnanství roku 1193 se novým knížetem stal dosavadní pražský biskup Jindřich Břetislav.

V roce 1194 kníže Vladislava Jindřicha při svém tažení na Moravu zbavil úřadu a moci nad Moravou. Vladislav Jindřich byl odveden na Pražský hrad, aby ho měl kníže pod kontrolou. Příští léta tedy žil pod dozorem v Praze a po nezdařeném pochodu Přemysla na Prahu se ocitl v roce 1197 ve vězení.



Markrabě moravský



Vladislav Jindřich se stal znovu po rodinné dohodě z 6. prosince 1197 moravským markrabětem. Zatímco jeho panování v Čechách bylo jen epizodní, na Moravě vládl dohromady (s přestávkou) 27 let. Z počátku však opět ovládal jen Znojemsko a možná i Brněnsko. Znojmo bylo také jeho sídelním městem, respektive zdejší hrad. Zde si vydržoval dvůr, na kterém měl podobné úředníky, jako tehdejší knížata. Olomoucko se ocitlo po smrti zdejších údělníků ve správě Přemysla Otakara I. Teprve mezi lety 1209 až 1213 pak byla vláda na celé Moravě sjednocena pod Vladislavem Jindřichem. Dle Zlaté buly sicilské z roku 1212 byla zřejmě Vladislavovi Jindřichovi Morava svěřena jako říšské léno do dědičného držení.[3] Dle jiných Vladislav Jindřich obdržel od císaře symbolicky část Saska, aby se nadále mohl řadit mezi říšská knížata [3]. Titul markraběte však znamenal rovnocennou úroveň s tituly říšských knížat. Roku 1204 nebo 1205 založil markrabě s olomouckým biskupem Robertem cisterciácký klášter ve Velehradě. Chtěl tímto naznačit spojitost s Velkou Moravou a klášter se měl současně stát hrobkou moravskýchmarkrabat.

Politicky Vladislav Jindřich zpravidla spolupracoval se svým bratrem, knížetem a později králem českým. Jsou však známá jeho vlastní samostatná rozhodnutí. Například obsadil vojensky zlaté doly v oblasti dnešních Zlatých Hor, které patřily vratislavským biskupům. To vyvolalo i stížnosti samotného papeže. Roku 1213 založil nejstarší královské město na Moravě Uničov a zřejmě ještě před tím Bruntál (tehdy také na Moravě). Markrabě také podporoval těžbu a rýžování zlata. Roku 1216 vyhlásili s bratrem dokument, ve kterém byl stanoven princip primogenitury (prvorozeného) pro nástupce trůnu. Tím měly být odstraněny spory a intriky, k nimž docházelo během volby panovníka. Přemysl zřejmě bratrovi přislíbil, že na Moravě budou panovat Vladislavovi potomci, zatímco českými králi budou potomci Přemyslovi.

Až do svého skonu prokazoval loajalitu vůči svému bratrovi a na základě jejich dohody ho podporoval proti císaři. To, zda byl král Přemysl vrchní autoritou i na Moravě, je ovšem sporné. Vladislav Jindřich potvrdil některé Přemyslovy listiny v Čechách, ale Přemysl více Vladislavových Jindřichových pro Moravu. Jeho největším ziskem pro Moravu byla vnitropolitická stabilita. Za Vladislava Jindřicha se Morava stala také druhým centrem přemyslovských držav. Tyto državy se tak změnily de facto na diarchii, v zahraničí však vystupující jako jeden celek. Původní údělná Morava se proměnila v markrabskou Moravu a konstituovala se jako země.

Vladislav Jindřich se oženil s Heilwidou, snad z rodu rakouských pánů z Trnavy.[4] Zemřel bez potomků a nástupnictví v markrabství tak spadlo do rukou krále Přemysla Otakara I. (respektive do budoucna druhorozeným synům českého krále). Vladislav Jindřich byl pochován ve velehradském cisterciáckém klášteře. Jeho ostatky však byly později zničeny, snad v době husitské.



Konrád II.

25. října 2009 v 16:25 Moravská markrabata od roku 1182-1423
Konrád II. Ota

Konrád II. Ota (mezi 1136-1141 - 9. září 1191, u Neapole) byl český kníže (1182 a 1189-1191) a markrabě moravský (1182-1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II., matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská.

Původně se jmenoval pouze Konrád a v Čechách vždy vystupoval pouze pod tímto jménem. Druhé jméno získal během pobytu v cizině a používal je mimo knížectví. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky.


Vláda v moravských ůdělech

Po smrti otce roku 1162 převzal Konrád Ota vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, to znamená, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy (zatím mu nepatřilo Olomoucko), kterou bylo stále složitější kontrolovat z Prahy. Dobře se zorientoval v komplikovaných vztazích mezi početnými Přemyslovci, a stal se důležitým činitelem v jejich bojích o pražský trůn. Když pomohl pražskému knížeti Bedřichovi udržet si trůn proti dalších kandidátům, očekával, že by za odměnu mohl získat Olomoucko. Ovšem nestalo se tak (Bedřich se rozhodl spravovat tento úděl sám) a Konrád Ota začal pomýšlet na odplatu.

Příležitost se naskytla roku 1182, kdy velmoži povstali proti neoblíbenému Bedřichovi a na pražský trůn povolali energického Konráda Otu. Bedřich uprchl do říše k císaři Fridrichu I. Barbarossovi, který jako lenní pán pozval znesvářené strany na říšský sněm do Řezna. Jak vypráví kronikář Jarloch, Čechové se nejprve odmítali dostavit, ale potom dali na čísi radu a před císaře předstoupili. Fridrich Barbarossa "chtěje je zastrašit, dal přinésti velmi mnoho seker, jako by je chtěl dát popravit. Tu se mu oni vrhli k nohám, prosili o milost, a změnivše nutnost za vůli, přijali Bedřicha za pána a vévodu a vrátili se s ním do Prahy, považujíce za veliký zisk spolu s Konrádem, že nebyli potrestáni pro zločin urážky majestátu."


Moravský markrabě
Konrád Ota se od té doby tituloval jako moravský markrabí a usiloval o nezávislost na pražském knížeti. Proto historici často vykládali události řezenského sněmu jako státoprávní akt, jímž Fridrich Barbarossa zřídil moravské markrabství, které vyjmul z pravomoci českých knížat a podřídil je říši. To však nebylo přímo řečeno. V každém případě císař jen přilil v situaci závažných rozporů mezi Přemyslovci pověstný olej do ohně. Nebezpečí, že se jednotný český stát rozpadne, jako se tomu stalo například v Polsku nebo na Rusi, sílilo.

Bedřich společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) hodlali zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte Konráda Oty a vytáhli na Moravu. Tvrdě poplenili Brněnsko i Znojemsko. Roku 1185 došlo u Loděnice snad k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách. Vítězem se stal Přemysl, ale jeho vojsko utrpělo takové ztráty, že místo aby pronásledoval poražené, vrátil se nazpět do Čech. Poté se Konrád Ota rozhodl, že bude raději s knížetem Bedřichem vyjednávat. Na jednáních v Kníně zřejmě uznal svrchovanost pražského knížete nad Moravou, zatímco Bedřich mu přiznal její držení. Pokud skutečně Fridrich Barbarossa připojil Moravu lenním vztahem přímo k říši, nyní tato podřízenost skončila. Kromě toho se řešila nástupnická otázka.


Zbojnická jeskyně na Ondřejníku

18. října 2009 v 17:56 Zbojníci
Zbojnická jeskyně na Ondřejníku

Nejstarší zpráva se o této jeskyni zmiňuje už v roce 1525 a poslední popisy jsou z doby kolem roku 1725. Ukrýval se zde údajně zbojnický vůdce Gvozd, později slavný zbojník Ondráš.
Na Ondřejníku prý bylo více skalisek prapodivného tvaru a většinou si jen málogdo povšiml,že jsou u nich i menší otvory do země.Výjimkou byla jeskyně,ke které se šlo podél těch menších skal.Kdo obešel tu poslední,dostal se pěšinou až do míst,kde byl strmý skalnatý svah Ondřejníku sylně rozpuklý.I tělnatý muž mohl vstoupit do rozsedliny,pak našel na pravo studánku a vedle studánky díru do skály.Kdo vlezl do díry,poznal,že je na začátku asi dvě stě kroků dlouhé jeskyně,která se do hloubi skály stále rozšiřovala.V této jeskyni má být ůkryt jeden z četných Ondrášových pokladů.Žel jeskyně zmizela při lámání kamene a údajně z ní zbyly jen skalní trosky.



Neco do břucha

12. října 2009 v 18:08 Valašské vaření
Valašský kontrabáš - 4 porce, příprava 35 minut.1kg brambor,500 g pohanky,300 - 400 g uzeného bůčku,1 lžička majoránky,3 stroužky česneku,1 cibule,2- 3 lžice sádla nebo oleje,200g tvrdého sýra, sůl a pepř. Nejprve uvaříme pohanku. V druhém hrnci uvaříme oloupané a na kostky nakrájené brambory. Mezitím nakrájíme cibuli a bůček na kostičky, česnek nasekáme na plátky.
V panvi rozehřejeme tuk aosmažíme na něm cibuli i česnek ( asi 3 -4 minuty ).Přidáme bůček a prohříváme. Pak vsypeme uvařenou pohanku a dochutíme solí,pepřem a majoránkou. Na závěr přidáme brambory a směs promícháme.Směs potom vložíme do zapékací mísy, posypeme strouhaným sýrem a v předehřáté troubě zapékáme přibližně 5 minut.
Podáváme s kysaným zelím.



Valašská kyselica
2 hrnky kysaného zelí, 1 hrnek zelnice,2 dobré klobásy, kousek uzeného bůčku, 4 větší zemáky,
5 kuliček celého pepře, bobkový list a nové koření.Oškrábané a na kostky nakráté zemáky dáme vařit spolu s uzeným a klobásama.Klobásky pokrájíme na kolečka, uzené na kostečky.Přidáme celý pepř, bobkový list,nové koření. Necháme to povařit asi tak 1 slabů hodinu. Mezi tím si nachystáme pravů hustů zakysanů smetanu.Když je všechno v hrncu mjekučké, tož tam přidáme zelé a zelnicu.Naposleda tam přidáme zakysanů smetanu a chvilenku povaříme. Kyselicu nesolíme lebo všecko dobré co tam ide je už dost slané.


Valašský Guláš
60 dkg předního hovězího masa, sůl, mletý pepř, 5 lžic oleje, 2 cibule, 1 lžička sladké mleté papriky, několik kuliček pepře, 2 kuličky nového koření, kmín, 1/2 bobkového listu, majoránka, 4 stroužky česneku, 2 lžíce hladké mouky, 7 dcl vývaru, 8 dkg slaniny, 20 dkg kysaného zelí, 12 dkg žampiónů.

Postup:
Hovězí maso nakrájené na kostky osolíme, opepříme, na oleji osmažíme dozlatova drobně nakrájenou cibuli, přidáme maso, osmažíme je, doplníme lžičkou mleté sladké papriky, celým pepřem, novým kořením, přidáme kmín, bobkový list, utřený česnek a vše vydusíme do tuku. Potom zaprášíme hladkou moukou, osmahneme, zalijeme vývarem a dusíme. Ke konci dušení přidáme majoránku a šťávu dochutíme. Kysané zelí a na kousky nakrájené žampióny podusíme na slanině a vložíme do hotového guláše. Podáváme s houskou.




Valašská bramboračka se špekem a valašskou klobásou

200g Valašský špek
200g Valašská klobása
400g brambory
100g sýr Eidam nebo Ementál
750ml vývar
500ml mléko
1 lžíce oleje
1 lžíce hladké mouky
1 velká cibule, 2 malé řapíkaté celery
2 střední mrkve, chilli papričky
sůl, ml. pepř, vegeta, čerstvá pažitka

Příprava

Na oleji osmahneme na kostičky nakrájený Valašský špek, přidáme nakrájenou cibuli a na kolečka nakrájenou Valašskou klobásu. Vše opečeme, zaprášíme moukou a po krátkém osmahnutí zalijeme vývarem. Za stálého míchání přivedeme k varu, vložíme na kostičky nakrájené brambory, mrkev a celer. Přidáme celou nebo mletou chilli papričku, přilijeme mléko a provaříme. Do hotové polévky vložíme nastrouhaný sýr a nakrájenou pažitku. Jako přílohu podáváme chléb nebo křupavé rohlíčky.


Jablkové knedlíčky tetičky Labajky

160 g hrubé mouky
500 g jablek
kůra z ½ citronu
2 špetky skořice
1 vejce
případně strouhanku na zahuštění
hladká mouka na obalení

na podávání − přepuštěné máslo a moučkový cukr nebo opražená strouhanka
Do mísy nasypeme mouku, na hrubém struhadle nastrouháme jablka, na jemném citronovou kůru, přidáme 2 špetky skořice, zamícháme a necháme 2 hodiny nabobtnat.

Poté přimícháme 1 vejce a vypracujeme hmotu, ze které tvarujeme kuličky ve velikosti vlašského ořechu. (Pokud jsou jablka šťavnatější, můžeme dohustit ještě strouhankou).

Kuličky obalíme v hladké mouce a vaříme je 5 minut. Scedíme je, podáváme s přepuštěným máslem a sypeme cukrem nebo opraženou strouhankou.

Falešný Hruščák
Těsto: 2 hrnky hladké mouky, 1 hrnek polohrubé mouky, 1 hrnek (1/4 litru) mléka, 6 dkg droždí (1 a 1/2 kostky), 2 dcl oleje, 3 žloutky, 1 kávová lžička soli, cukr do kvásku, 2 vanilkové cukry
Náplň: 1/2kg hrušek, 10dkg cukru, 10dkg povidel, mletý badyán, skořice a hřebíček, šťáva z 1/2 citrónu, 5cl rumu
Posypka(drobenka): 15dkg polohrubé mouky, 10dkg másla, 10dkg mletého cukru, 1 vanilkový cukr
Na poletí: 1/2 másla a 5cl rumu

Hrušky oloupeme, rozpůlíme, vybereme jádřince, na hrubém struhadle nastrouháme, vložíme na pánev, přidáme šťávu z citrónu a za občasného podlévání vodou hrušky dusíme. Ke konci přidáme povidla, koření (já jsem neměl mletý hřebíček, takže jsem celý vložil od počátku dušení), chvíli necháme probublat, odstavíme a po vychladnutí vmícháme rum.
Těsto můžeme zadělat jakmile dáme hrušky dusit.
Máslo na poletí koláče přeškvaříme do voňavorůžova a po vychladnutí vmícháme rum.
Vykynuté těsto roztáhneme na plech vyložený pečícím papírem, rozetřeme hruškovou směs a přidáme posypku.
Pečeme ve vyhřáté troubě asi 30 minut a po vychladnutí polejeme přeškvařeným máslem.


Valašská grilovaná klobáska
Potřebujeme:
Suroviny: 400g Valašské klobásy, lžička mleté papriky, špetka kari, olej, sýr gouda, 2 lžíce hořčice, 2 lžíce kečupu, 8 plátků slaniny
Jak na to:
Valašské klobásy podélně nařízneme a potřeme směsí u oleje, papriky a kari koření. Nakrájené plátky sýru zasuneme do zářezu v klobáse. Smícháme hořčici s kečupem a po-třeme klobásy, které jsme již obalili dvěma plátky slaniny. Na roštu opékáme ze všech stran asi deset minut.

Příloha:
pečivo nebo grilovany brambor


Frenštátské škračky:
SUROVINY:
  • 0,5 kg kuřecích jater
  • 8 brambor
  • hladká mouka
  • 5 stroužků česneku
  • sůl
  • majoránka
  • pepř
  • 4 vejce
  • olej
  • kmín

Brambory oloupeme a nastrouháme, k nim přidáme vejce, mouku, sůl, pepř, kmín, majoránku a prolisovaný česnek a pořádně zamícháme. Ze směsi vytvoříme placky, které smažíme na oleji. Játra nasekáme na malé kousíčky a osmažíme na oleji, trošku posolíme, přidáme vejce - dle chuti, zamícháme a chvilku podusíme. Při podávání dáváme játra na placky a ozdobíme zelenou petrželkou a na proužky nakrájenou cibulí.
Zbojnický steak:

400g Valašská klobása
400g vepřová kotleta
100g olej
100g ostrý kečup
150g žampióny
1 větší červená paprika
1 větší cibule
česnek
sterilovaná kukuřice ve slaném nálevu
sůl, mletý pepř, vegeta

Plátek z vepřové kotlety naklepeme, osolíme, opepříme a opečeme na části oleje společně s rozpůlenou a částečně nakrájenou Valašskou klobásou. Na zbytku oleje osmahneme nakrájenou cibuli s plátky česneku a žampiónů, přidáme ostrý kečup, sůl, pepř, vegetu a prohřejeme. Vložíme nakrájenou papriku, kukuřici bez nálevu a opečené plátky masa. Vše krátce podusíme. Na talíři zdobíme opečenou Valašskou klobásou. Podáváme s vařenými brambory nebo hranolky.

Portášovo Tajemství


  • 800 g vepřové pečeně
  • 200 g uzeného masa
  • 1 cibule
  • 2 rajčata
  • 1 paprika
  • 2 dcl vývaru z kostky
  • 150 nastrouhaného eidamu
  • 400 g uvařených brambor
  • olej
  • petrželka
  • sůl
  • pepř
Plátky vepřového masa naklepeme, opepříme, osolíme a opečeme na oleji. Vyndáme, vložíme do zapékací misky. Na zbylém oleji zpěníme nakrájenou cibuli, na ní podusíme na kostky nakrájené uzené maso, nakrájená rajčata, papriku a petrželku. Pak podlijeme vývarem a ještě chvíli povaříme. Směsí přelijeme vepřové maso v zapékací misce, na to dáme plátky vařených brambor, posypeme sýrem a upečeme v předem vyhřáté troubě.

Zbojník, zbojníci

12. října 2009 v 17:09 Zbojníci
Zbojník - zbojníci
Zbojník je historické označení pro osobu pohybující se mimo zákon, která zpravidla neužívá násilí záměrně,ale spíše z donucení nebo nutnosti.Termín není tak hanlivě zabarven jako zloděj,lupič,
bandita nebo vrah.Zbojníci byli organizováni do skupin,často se jednalo o vojenské desertéry,
uprchlé vězně,malomocné a vůbec lidi na okraji společnosti. Zbojnictví bylo nejrozšířenější v.17.a 18. století,na našem území především v oblasti Beskyd. Jako zbojníci byli druhotně označováni i opravdoví zločinci, nebo osoby legendární.Významné místo mají tyto postavy v lidových pověstech.Kult zbojníků jako lidových hrdinů byl posílen i ztvárněním jejich osudů v romantické literatuře.Tak charakterizují zbojníka vesměs všechny naučné slovníky.
Zbojník




Ondráš - ,,pán Lysé hory´´

Fojtu Ondrovi Fucimanovi z Janovic se 13 listopadu 1680 narodil syn Ondra. Ten jako prvorozený
se po svém otci má stát fojtem v Janovicích.Z důvodu, který není znám, fojtství přebírá druhorozený syn Jan.
Ondráš snad odchází do Uher kde vstoupí do Rákocziho armády.Zúčastnil se kuruckého povstání po potlačení povstání se dostal ze zbytkem povstalců do oblasti dolního Slezska začátkem roku 1709.Všichni povstalci byli stíháni a proto Ondráš se svým přítelem Jurášem zakládají zbojnický
oddíl.
Juráš byl jeho bratranec,jménem Jura Fuciman z Malenovic.
O Ondrášových skutcích se toho ví jen velice málo.Ondrášova banda přepadala v Bludovicích,ve Frýdku,na Visalajích,za polskou hranicí byl přepaden zámek v Lanckoronie a mnoho dalších. Postupem času byla vypsána odměna 100 zlatých na dopadení Ondráše. Suma to nebyla malá a za ní prý bylo možno pořídit velký grunt.
Tyto peníze asi zlákaly Juráše a jeho druhy ke zradě. O všechny podstatné věci, které by vedly k dopadení Ondráše se měl postarat hrabě František Pražma, pán na Frýdku.
K oné osudné noci ,,z 31 března na 1 dubna 1715´´kdy byl zabit Ondráš se vypráví, že ve sviadnovské hospodě
byla tancovačka a Juráš Ondráše zabil ze žárlivosti na zdejší šenkýřku.Dcera hostinské Hedvika vyzvala k tanci Ondráše, který tu byl teprve po třetí,vytrhl mu Juráš z ruky obušek a tímto Ondráše jedním rázem zabil.Ve Frýdku Ondrášovo tělo rozčtvrtili a jednotlivé části rozvěsili pro výstrahu.


Ondráš a Juráš
Ondrášova smrt

F.Rákoczi


Po Ondrášově smrti vznikla tato smuteční píseň :

Sem chaso, spichajte,
pomoci hledajte našemu hejtmanu,
neb má včele ránu,
a už zamodralů.
Jój, jój, jój !

Čó ti porobili,
náš hejtmanku milý,
bodaj ho boh trestal
a nikdy neprestal,
že ťa tak obelhal!
Jój, jój, jój.

Čós bol tak omylný,
náš hejtmanku milý,
že sas dal podvésti,
tak náhle přemocti
pro naše neščestí!
Jój, jój, jój.

Kde je tvoja hlava
pekná kaderavá,
kde je tvár prekrásná
jak hvězda jasná,
ách, jak je neščasná!
Jój, jój, jój.

Kde je karabina,
kde je zbroj ohnivá,
kde sú tvé pistole,
kde sú nože tvoje,
čos nosil pri sobě.
Jój, jój, jój !

Kde sú tvoje šaty,
kde je reťaz zlatý,
kde čakan mistrný,
kteréhos byl pilný
náš hejtmanku milý?
Jój, jój, jój!

Říkadla a múdrosloví

11. října 2009 v 18:11 | Valaši |  Říkadla a můdrosloví

ŘÍKADLA : Ledabýl

Ledabýl, ledabýl
vzál si ledabýlku,
obá byli ledabýli,
kúpili si pilku.

Anička

Lavečka pochylá,
Anička opilá.
Poď ně,ty múj starý,
poď ně naprotivá.



MÚDROSLOVÍ :

  • O robkách - Pěkná robka je ráj pro oči,peklo pro dušu a očistec pro šrajtofli.
  • S robú jak s květinú:řezať,uvázať a hodiť do vody.
  • Roba a fajka sa nepoščává.
  • Dyž řekneš staréj robě "děvča", aj peníze poščá.
  • Ze života : Veselá mysl-okradený dochtor.
  • Jaké roky- taký rozum.
  • Zemňáky a zelé živobytí celé.
  • Gdo moc slubuje,málo splňuje.
  • Ďúravého hrnca nedoleješ a baranovi rozumu nenatrůbíš!
  • Bída nestárne- edem svět sa mění.
Zrození:
Když sa Valáše narodí,
matka ho oknem vyhodí.
Vyhodí ho napřed nohama,
živ sa,Valáše,horama!