Prosinec 2009

Historie zámku Žerotínů

12. prosince 2009 v 8:48 Valašské Meziříčí a okolí
V roce 1538 byla ve městě Janem z Pernštejna zahájena stavba zámku, dnes vm31.jpgnazývaného zámek Žerotínů, a město bylo obehnáno novými hradbami vysokými až šest metrů, která byla zpevněny baštami. Do města se vstupovalo třemi bránami - Krásenskou, Rožnovskou a Poličenskou. Po smrti Viléma staršího ze Žerotína zdědil panství v roce 1557 Bernard, po jeho smrti v roce 1602 Jan Vilém. V roce 1607 vypukl ve městě velký požár, který zničil kostel, radnici a 80 měšťanských domů. Po požáru bylo město ještě napadeno morem, kterému podlehlo 2.000 jeho obyvatel. V letech 1608 - 1620 spravoval panství za své nezletilé synovce Baltazara a Bernarda Dětřich ze Žerotína, který po bitvě na Bílé Hoře uprchl do Sedmihradska. V letech 1615 - 1625 působil ve městě jako evangelický kněz a rektor městské školy kazatel Jiří Třanovský (1592 - 1637), autor českého sborníku písní Cithara sanctorum. V roce 1621 porazilo císařské vojsko vzbouřené Valachy v bitvě u hradeb města, na kopci Štěpánově a ve vesnici Křivé, ve které padlo 300 Valachů a ves byla vypálena, v roce 1648 bylo zase město vydrancováno a vypáleno Švédy. Z 376 domů ve městě bylo po třiceti letech válčení 150 domů zpustlých. V roce 1630 se ujal panství Baltazar ze Žerotína, který se nezúčastnil odboje, a držel ho až do své smrti v roce 1659. Bernardem Ferdinandem, majitelem panství v letech 1660 - 1694, vymírá větev meziříčských Žerotínů a panství přechází do držení větve víznberské a falkenberské. Prvním z této větve byl Maxmilián Antonín a dalším, jeho smrti v roce 1706, Karel Jindřich, který neměl děti a proto v roce 1716 zdědil panství jeho bratr František Ludvík. Ten rozšířil meziříčský zámek a realizoval i další stavby, čímž se značně zadlužil. Po smrti Františka Ludvíka v roce 1731 zdědili panství jeho nezletilí synové František, Michal a Josef a sestry Johana, Mariana a Luisa (každá z nich byla odplacena 10.000 zl.). Poručnictví vykonávala za syny jejich matka Ludovika Karolina. V roce 1742 město vydrancovali a vypálili Prusové. Po smrti Josefa v roce 1743 spravovali panství společně František a Michal a v letech 1748 - 1779 pouze František. V roce 1746 došlo v kraji k velkému povstání nevolníků proti vrchnosti. Ludvík Antonín, z větve víznbersko - losínské, který byl majitelem panství v letech 1779 - 1808 a jeho dcera Josefa Fürstenberská, byli posledními Žerotíny, kterým panství patřilo. Josefa ho totiž v roce 1815 prodala Františku Josefu Kinskému z Vchynic a Tetova.

Vladislav

12. prosince 2009 v 8:33 Moravská markrabata od roku 1182-1423
Vladislav (1207-1227) byl třetí syn českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské, moravský markrabě v letech 1224-1227. Po smrti moravského markraběte a králova bratra Vladislava Jindřicha v roce 1222 převzal Přemysl Otakar vládu i nad Moravou. Vladislav Jindřich totiž nezanechal potomky, kteří se zřejmě měli stát moravskými markrabaty, zatímco potomci Přemysla měli právo na královský titul. Král tedy zvýšil počet inspekčních cest na Moravu, přičemž s sebou brával i své syny, zejména svého následníka Václava. V jeho nepřítomnosti jej pak zastupoval na Moravě olomoucký biskup Robert. Někdy v červenci 1224 (neví se přesné datum) ustanovil král markrabětem moravským svého syna Vladislava. Ten ovšem zemřel už v roce 1227 a ani on nezanechal potomka. Na jeho místo s určitým časovým zpožděním (způsobené spory s Rakouskem) usedl nejmladší syn Přemysla Otakara I. Přemysl.