Duben 2014

Při výrobě vrbové píšťalky

5. dubna 2014 v 10:35 Říkadla a můdrosloví
Otloukéj se píšťaličko,
pojedeme na hradisko
a s hradiska na kopec,
uhlídáme pět ovec
a šestého berana
ze zlatýma rohama.

Kdo ty rohy najde,
štyry míle zajde.
Štyry míle za Prahou,
uhlídá tam kulhavou.

Kulhavá mu uteče
a on zaní do Pece.
Dosť, dosť, dosť
už je holá kosť.Usmívající se

Poslední beskydští zbojníci

4. dubna 2014 v 21:56 Zbojníci
V knichkupectví jsem narazil na knihu od Richarda Sobotky znázvem ZBOJNICKÉ LÉTO. V této knize se dočtete o osudu bratří Hrňů, dvou posledních beskydských zbojníků. Tito zbojníci pocházeli ze Zašové . Jejich příběh začíná v období první republiky.Křestní jména dvou nerozlučných bratrů Bertin a Lolin upadly do zapomění. Jak už to ze zbojníky bývá i oni za svůj způsob života zaplatili daň nejvyšší. Bertin byl údajně pochován na hřbitově v Zašové, jeho bratr pak skonal někde na Slovensku. Tak se i jejich duše dostaly do zbojnického nebe.


Hora Tanečnica a bratři Pohludkové

4. dubna 2014 v 14:05 Zbojníci
Valaši jsou hrdý národ a i po potlačení valašských vzbur neztratili svou hrdost a touhu po svobodě. Jak roky běžely, střídali se i zbojníci ukrytí v lesích a horách. Záhy po zániku Ondrášových zbojníků v oblasti hory Tanečnice vzniká nový oddíl.Tento oddíl založili bratři Martin a Jan Pohludkové (údajně zachráněni členové Ondrašovy skupiny).I oni vyznávali moto bohatým brát a chudým dávat.Velitelem nového oddílu se stal starší bratr Martin. A tak jak už to bývá páni si nic líbit nenechají a na milé zbojníky vyslali portášský oddíl. Portáši si na milé zboníky počíhali vlese přes , který se Pohludkovi hoši nad ránem vraceli.Portáši vyrazili a raním lesem zněla střelba a křik. Zbojníci sice portáše zahnali na útěk, ale měli mezi sebou raněné.Jedním znich byl i jejich velitel Martin, který záhy na své zranění umirá.Novým velitelem se stává jeho bratr Jan. Nad hrobem svého bratra přísahal pomstu všem portášům.Tuto přísahu by i splnil kdyby nebylo zrádného zbojníka Juchelky.Juchelka chlapcům vařil a když mu chyběly zásoby, musel proně do údolí.Jednou zavítal do Příbora kde ho jali portáši.Dali mu co proto, ale jestli prý své druhy zradí nechajího žít a ještě mu dobře zaplatí. Juchelka slíbil ale neví jak to provést.Vždyť u zbojníku jen kuchaří. I kdyby na Tanečnicu portáše dovedl ze braní by toho moc nezmohli. Doupě je prý dobře opevněné. Tak dobrá" řekli portáši. Když né zbraněmi tak třeba jedem.Něco dobrého jim navaříš a pak pro nás zajdeš. Jestli se ti to podaří pytel zlaťáků je tvůj.Juchelka ze strachu vše slíbil a i zjedem rychle pospíchal na Tanečnici. Na druhý den když vařil dostal nápad. Jed dá do vína protože víno určitě budou pít všichni. Jak mínil tak udělal.Když se zbojníci vrátili z akce byli hladoví tak se vína napili jen někteří.Ti co se vína napili začali padat na zem v bolestných křečích. Toho si všiml Jan Pohludka čichl k vínu a ucítil jed. Odlil a vidí že víno mění barvu. To jistě ten proradný Juchelka. Ale ten už dávno běžel k portášům si vyzvednout své zlaťáky. Jenže zbojníci tu jeho zradu prohlédli a na Tanečnici se dobře opevnili. Nemuseli čekat dlouho. Portáši se objevili vedl je sám Juchelka.Šli si jen tak bezstarostně, v domění že zbojníci jsou otráveni. Když přišli k samému doupěti , vidí že po zbojnících se zem slehla.V tom se na ně se všech stran snesla střelba.Portáši začali padat. I juchelka padl mezi prvními. Ti co zbyli vzali nohy na ramena. Na dlouho si zbojníci neoddechli. Portáši se vrátili a bylo jich jak much. Zbojníci ustoupili až na slovenskou stranu. Od té doby bylo na Tanečnici pusto. Říká se , že se po dlouhých měsících vrátil Jan Pohludka , byl vyčerpaný a raněný. Našel ho bača , který tam pásl ovce. Snažil se mu pomoci ale Jan na následky svého zranění umírá. Ještě než skonal, bačovi prozradil místo zbojníckého pokladu.